- 01 bře 2009, 18:40
#49869
Ahoj, mám jeden svůj starý příspěvek zálohován na disku, tak ho sem znovu aplaudnu, snad se bude někomu v budoucnu hodit. 
-------------------------------
Včera jsem absolvoval vyšetření druhého stupně v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze Dejvicích. Rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o zážitky z ULZ.
Zhruba před měsícem a pul jsem se objednal telefonicky na čísle 973 21 24 55, kde mi bylo oznámeno, že všechny termíny do 14.8. mají už obsazené. Trošku jsem se divil, i když neprávem, pote co jsem si přečetl článek na Aerowebu.
Tak jsem tedy včera vyrazil na ULZ. Z Dejvické na ULZ je to opravdu kousek a podle mapky, kterou jsem si vytiskl, jsem se tam bez problému dostal. Objednán jsem byl již na sedmou hodinu raní a ještě k tomu na lačno…
No, říkal jsem si, jak jsem tam brzo, když jsem stal před budovou už v 6:45, ale z omylu mě vyvedl vstup do budovy; čekárna v přízemí (resp. chodba) byla už plna vojáku, budoucích soukromých pilotu a palubních průvodčí. V pondělí a úterý se vyšetřuji na ULZ dopravní piloti a po zbytek týdne pak ostatní piloti, či lidi, co mají co dočiněni s letectvím.
Po vstupu do budovy jsem se vydal doleva a posadil na volnou židli hned vedle archivu letecké dokumentace. Byla tam cedulka něco jako \"otevíráme v 7:00\", a taky že jo. V sedm se otevřelo okénko a celá chodba najednou vstala ze židlí.
Já, jelikož jsem seděl hned vedle archivu, jsem ukořistil nádhernou třetí pozici ve frontě. Ale stejně mi to nebylo moc platné, jelikož když jsem se dostal na řadu, tak mi bylo sděleno, že pokud jdu na vstupní prohlídku, tak musím začít v přijímací kanceláři a nikoliv v archivu- docela logické, co bych také v archivu letecké zdravotnické dokumentace dělal. Ale myslím, že každý, kdo tam byl poprvé, se zařadil do fronty u archivu viz. ta skupina lidi co tu frontu opustila po mém dotazu…
Takže jsem pokročil k takové místní \"recepci\", která byla ještě zavřená. Netrvalo vsak dlouho a dvě pracovnice v přijímací kanceláři otevřeli dveře (automatické, jako v supermarketu ) a řekli nám, že nejprve začnou ti, co jsou tam poprvé, tedy Vstupní prohlídky. Po kratším čekaní mě zavolali k nim k pultu a chtěli po mně kartičku zdravotní pojišťovny, občanský průkaz a výpis ze zdravotní dokumentace. - To, že ho mám mít sebou mi řekli už při objednaní se před měsícem a půl. Tehdy mi říkali, že to má být \"Podrobný výpis ze zdravotní dokumentace\" a nebo celá zdravotní dokumentace. Moje praktická lékařka mi před par dny dělala 17tiletou prohlídku, takže závěr v zásadě napsala na papír a přidala k tomu par věcí. Ani ona totiž nevěděla, co tam má přesně napsat, protože jsem nikdy neměl žádnou operaci, nebo nějaké zdravotní problémy… Jednou za půl roku mám chřipku, a to je vše. A za rok 2008 nemám v kartě jediný záznam, takže nakonec sesmolila takový papír, kde jak už jsem psal, byl výsledek té 17ti lete prohlídky. Přibližně toto: Výška, váha, bmi, tlak, kůže, svalstvo, pohybové ústrojí, zrak, sluch, řeč, hlas, dutina ústní, vnitřní organy, pohlavní vývoj, psychický vývoj, nemoci úrazy, alergie, očkovaní, moč, hospitalizace… A u všeho bylo napsáno, něco v tom smyslu, že to mám v pořádku. 
Tohle jsem jim spolu s občankou a kartičkou zdravotní pojišťovny dal. A stačilo jim to. Pak následovalo pár dotazu, třeba jak se cítím, jestli jsem byl někdy hospitalizován, (i presto že to tam mají napsané) nebo jestli mám nějaké jiné zdravotní problémy nebo alergie. Poté jsem dostal nějaké papíry a instrukce, že mam jit na odběry krve a moči a poté vyplnit ty papíry a vrátit se s nimi zpět do přijímací kanceláře.
Přesunul jsem se tedy na odběr krve a moči do druhého patra na internu. Tam mě po krátkém čekaní přijala velice příjemná sestra. U vchodu mi vzala mé papíry a dala mi do ruky nádobu na moč, s kterou mě poslala vedle na záchod. Říkala, že stačí trošku. Pak následoval odběr krve, který zrovna moc nemusím… Je lepší ji to hned říct, ona vás případně položí a vycucne v leže... Když se vzpamatujete, tak vám vrátí vaše papíry, plus k nim něco přidá ( třeba zprávu o tom, že nemáte v moči cukr, bílkoviny, krev atd..).
A hurá zpět dolu. Tam jsem snědl svačinu (snídani) a začal vyplňovat ty papíry, které jsem dostal. Jde jen o vyplnění osobních údajů a o vyplnění krátkého dotazníku, kde se ptají na nemoci v rodině, vaše osobni problémy, nemoci, úrazy, atd... Vyplněné jsem je donesl na \"recepci\", kde si je zkontrolovali a různě podepsali. Také si ode mě vybrali 2575Kč za leteckou prohlídku. Platit lze i kartou. Poté mě poslali na chirurgii, jelikož tam jsou jen do 9:30.
Na chirurgii byla jen sestra, která si mě změřila, zvážila a popsala barvu očí a vlasu. Řekla mi, že zbytek prý udělají na interně. Výsledek, samozřejmě napsala do těch mých papírů.
Ted už jsem si mohl obcházet jednotlivé lékaře v libovolném pořadí, měl jsem papírek, na kterém byl seznam všech vyšetření, které musím absolvovat. Jako další jsem zvolil plicní oddělení (protože bylo nejblíže). Tam jsem zaťukal, a když mi otevřeli, tak říkali, že si ani batoh sundávat nemusím. Doktorka mi dala do ruky takovou krabičku s displejem a s trubicí. Předvedla mi, jak se do toho fouká a pak jsem fouknul já… Řekla mi, že to bylo naprosto špatně, že musím krátce a prudce. Druhy pokus byl už lepší, ale po něm sem ji řekl, že bych fouknul i více. Tak mi dala ještě jednu šanci (říkala, prý aby mi tam mohla napsat lepší číslo). A taky že jo, do třetice všeho nejlepšího.
Pak jsem zvolil EKG. To je na interně, takže když jsem tam přišel, tak jsem zaslechl tu sestru, která mi dělala odběry, jak vykřikuje: \"Létající, skákající, potápějící se, výsledky krevních testu\". Takže mi hned přicvakla výsledky k ostatním papírům a já jsem mohl na EKG. Tam jsem si svlekl košili a sestra mě položila na postel. Ruce, nohy a prsa mi postříkala sprejem (lepidlo ve spreji ) a přicucla na mě asi deset těch EKG měřičů. Zmáčkla tlačítko a z tiskárny vyjely křivky. To bylo vše. Cele trvalo asi 10 vteřin. Křivku jsem dostal ke svým papírům a mohl jsem pokračovat dále.
Má další volba byla neurologie. Určitě doporučím všem, aby všude klepali (ale potichu, mají tam nějaké divné dveře ), nebo se alespoň dotázali ostatních, kteří tam čekají, zda čekají na to, na co vy. Na neurologii jsem si taky chvíli poseděl, než mě poslali dovnitř. Tam jsem se svlekl do spodního prádla a pan primář mě vyzval, abych předpažil, zavřel oči, začal kroutit rukama a pak se trefoval střídavě levou a pravou rukou na nos. Nebyl v tom žádny problém. Pak mi ještě šermoval prstem před obličejem a ptal se mě, zda ho nevidím dvakrát. Poté mě položili na postel. Vzal si na mě kladivo a celého mě proklepal (vyšetření na reflexy). Pak následovalo ještě trefování se patou na koleno se zavřenýma očima. Zběžně si prohledl ještě můj výpis ze zdravotní dokumentace, potvrdil mi vyšetření do mých papíru a mohl jsem zase o dům dále.
Zamířil jsem na ušní, nosní, krční. Tam jsem docela dost dlouho čekal. Během čekání jsem se tam jedné stařenky ptal, jestli taky čeká na ušní. Zkoušel jsem to dost nahlas, ale odpověď jsem z ní nedostal, tak jsem alespoň věděl, že jsem tam dobře… V ordinaci mě nejprve velice zběžně kouknul do krku, do nosu a do ucha, asi 90letý doktor, který mi říkal, že je těsně před kremací. Poté jsem šel se sestrou do zvukotěsné audio komory. Dostal jsem sluchátka a tlačítko, které jsem měl zmáčknout, když uslyším nějaký zvuk. Tak mě tam tedy zavřela. Chvíli se nic nedělo, protože ještě vyplňovala moje papíry, tak jsem se nějak zamyslel a po chvíli ji vidím, jak na mě mává a ptá se, jestli něco slyším. Opravdu ve sluchátkách to docela hlasitě pípalo (jako v telefonu). Tóny se postupně ztišují, a také se mění jejich výška a sluchátko, z kterého vám je pouští. Ke konci jsou už tak tiché, že když dýcháte, tak je neslyšíte. Prý slyším perfektně.
Ještě mě čekalo oční. Tam mi nejprve změřili očí. Koukáte se do takového přístroje na fotku krajinky a oni ji rozostří. To je celé. Pak následovalo určování barev. Spočívalo to v určování čísel v barevných flecích. Myslím, že kdo není barvoslepý, tak s tím nemůže mít problém. Pak následovalo ještě měření očního tlaku. Další přístroj, do kterého se podíváte, otevřete oko a v nestřeženém okamžiku vám do něj fouknou. Nakonec mi ještě svítili baterkou do oka. Nakonec zase jen potvrdí papíry a hurá na interní vyšetření!
Na interním tam jsou asi tři ordinace, ale mám pocit, že včera používali jen jednu. Při vstupu si vlezete do kabinky a svléknete se do spodního prádla. Hned nato si mě poslechli, změřili mi tlak a také mi prohmatali břicho. Pak jsem se zase oblekl a vzal si potvrzenou lek. dokumentaci.
Sešel jsem zpět na \"recepci\", kde jsem jim odevzdal všechny ty papíry. Řekli, že se mám na chvíli posadit a že mě pan doktor zavolá. Byl jsem asi čtvrtý v pořadí. Po chvíli čekaní mě opravdu pan doktor, mikrofonem, zavolal k sobě (je to v rohu v přijímací kanceláři). Zeptal se mě, jak to probíhalo, zda byl nějaký problém, zda beru nějaké leky, jestli se s něčím lečím a zda jsem četl poradně ty papíry, které jsem vyplňoval a podepisoval. Pak vzal všechny mé papíry, orazítkoval a podepsal je. Zároveň se mi na tiskárně začalo tisknout osvědčení zdravotní způsobilosti 2. třídy. ještě mě vyzval, abych to podepsal a pak už přišla jen gratulace a přání toho, abych si to pilotování užil.
Na ULZ jsem přicházel tak trochu se strachem z toho, co tam po mně budou chtít, nebo co mi tam kde vyšťourají. Také jsem četl, jak jsou tam přisní a nepříjemní.
Nic z toho se vsak nenaplnilo. Musím uznat, že všude byli velice příjemní a vstřícní, a že se cele vyšetření neslo v docela pozitivním rutinním duchu. Možná by to bylo jiné, kdybych si tam sel pro vyšetření 1. stupně, to uvidím snad za par let.
To jsem se tedy trochu rozepsal… Ale doufám, že se to někomu bude třeba hodit.
Filip Shrbený
-------------------------------
Včera jsem absolvoval vyšetření druhého stupně v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze Dejvicích. Rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o zážitky z ULZ.
Zhruba před měsícem a pul jsem se objednal telefonicky na čísle 973 21 24 55, kde mi bylo oznámeno, že všechny termíny do 14.8. mají už obsazené. Trošku jsem se divil, i když neprávem, pote co jsem si přečetl článek na Aerowebu.
Tak jsem tedy včera vyrazil na ULZ. Z Dejvické na ULZ je to opravdu kousek a podle mapky, kterou jsem si vytiskl, jsem se tam bez problému dostal. Objednán jsem byl již na sedmou hodinu raní a ještě k tomu na lačno…
No, říkal jsem si, jak jsem tam brzo, když jsem stal před budovou už v 6:45, ale z omylu mě vyvedl vstup do budovy; čekárna v přízemí (resp. chodba) byla už plna vojáku, budoucích soukromých pilotu a palubních průvodčí. V pondělí a úterý se vyšetřuji na ULZ dopravní piloti a po zbytek týdne pak ostatní piloti, či lidi, co mají co dočiněni s letectvím. Po vstupu do budovy jsem se vydal doleva a posadil na volnou židli hned vedle archivu letecké dokumentace. Byla tam cedulka něco jako \"otevíráme v 7:00\", a taky že jo. V sedm se otevřelo okénko a celá chodba najednou vstala ze židlí.
Já, jelikož jsem seděl hned vedle archivu, jsem ukořistil nádhernou třetí pozici ve frontě. Ale stejně mi to nebylo moc platné, jelikož když jsem se dostal na řadu, tak mi bylo sděleno, že pokud jdu na vstupní prohlídku, tak musím začít v přijímací kanceláři a nikoliv v archivu- docela logické, co bych také v archivu letecké zdravotnické dokumentace dělal. Ale myslím, že každý, kdo tam byl poprvé, se zařadil do fronty u archivu viz. ta skupina lidi co tu frontu opustila po mém dotazu… Takže jsem pokročil k takové místní \"recepci\", která byla ještě zavřená. Netrvalo vsak dlouho a dvě pracovnice v přijímací kanceláři otevřeli dveře (automatické, jako v supermarketu
) a řekli nám, že nejprve začnou ti, co jsou tam poprvé, tedy Vstupní prohlídky. Po kratším čekaní mě zavolali k nim k pultu a chtěli po mně kartičku zdravotní pojišťovny, občanský průkaz a výpis ze zdravotní dokumentace. - To, že ho mám mít sebou mi řekli už při objednaní se před měsícem a půl. Tehdy mi říkali, že to má být \"Podrobný výpis ze zdravotní dokumentace\" a nebo celá zdravotní dokumentace. Moje praktická lékařka mi před par dny dělala 17tiletou prohlídku, takže závěr v zásadě napsala na papír a přidala k tomu par věcí. Ani ona totiž nevěděla, co tam má přesně napsat, protože jsem nikdy neměl žádnou operaci, nebo nějaké zdravotní problémy… Jednou za půl roku mám chřipku, a to je vše. A za rok 2008 nemám v kartě jediný záznam, takže nakonec sesmolila takový papír, kde jak už jsem psal, byl výsledek té 17ti lete prohlídky. Přibližně toto: Výška, váha, bmi, tlak, kůže, svalstvo, pohybové ústrojí, zrak, sluch, řeč, hlas, dutina ústní, vnitřní organy, pohlavní vývoj, psychický vývoj, nemoci úrazy, alergie, očkovaní, moč, hospitalizace… A u všeho bylo napsáno, něco v tom smyslu, že to mám v pořádku. Tohle jsem jim spolu s občankou a kartičkou zdravotní pojišťovny dal. A stačilo jim to. Pak následovalo pár dotazu, třeba jak se cítím, jestli jsem byl někdy hospitalizován, (i presto že to tam mají napsané) nebo jestli mám nějaké jiné zdravotní problémy nebo alergie. Poté jsem dostal nějaké papíry a instrukce, že mam jit na odběry krve a moči a poté vyplnit ty papíry a vrátit se s nimi zpět do přijímací kanceláře.
Přesunul jsem se tedy na odběr krve a moči do druhého patra na internu. Tam mě po krátkém čekaní přijala velice příjemná sestra. U vchodu mi vzala mé papíry a dala mi do ruky nádobu na moč, s kterou mě poslala vedle na záchod. Říkala, že stačí trošku.
Pak následoval odběr krve, který zrovna moc nemusím… Je lepší ji to hned říct, ona vás případně položí a vycucne v leže... Když se vzpamatujete, tak vám vrátí vaše papíry, plus k nim něco přidá ( třeba zprávu o tom, že nemáte v moči cukr, bílkoviny, krev atd..). A hurá zpět dolu. Tam jsem snědl svačinu (snídani) a začal vyplňovat ty papíry, které jsem dostal. Jde jen o vyplnění osobních údajů a o vyplnění krátkého dotazníku, kde se ptají na nemoci v rodině, vaše osobni problémy, nemoci, úrazy, atd... Vyplněné jsem je donesl na \"recepci\", kde si je zkontrolovali a různě podepsali. Také si ode mě vybrali 2575Kč za leteckou prohlídku. Platit lze i kartou. Poté mě poslali na chirurgii, jelikož tam jsou jen do 9:30.
Na chirurgii byla jen sestra, která si mě změřila, zvážila a popsala barvu očí a vlasu. Řekla mi, že zbytek prý udělají na interně. Výsledek, samozřejmě napsala do těch mých papírů.
Ted už jsem si mohl obcházet jednotlivé lékaře v libovolném pořadí, měl jsem papírek, na kterém byl seznam všech vyšetření, které musím absolvovat. Jako další jsem zvolil plicní oddělení (protože bylo nejblíže). Tam jsem zaťukal, a když mi otevřeli, tak říkali, že si ani batoh sundávat nemusím. Doktorka mi dala do ruky takovou krabičku s displejem a s trubicí. Předvedla mi, jak se do toho fouká a pak jsem fouknul já… Řekla mi, že to bylo naprosto špatně, že musím krátce a prudce. Druhy pokus byl už lepší, ale po něm sem ji řekl, že bych fouknul i více. Tak mi dala ještě jednu šanci (říkala, prý aby mi tam mohla napsat lepší číslo). A taky že jo, do třetice všeho nejlepšího.
Pak jsem zvolil EKG. To je na interně, takže když jsem tam přišel, tak jsem zaslechl tu sestru, která mi dělala odběry, jak vykřikuje: \"Létající, skákající, potápějící se, výsledky krevních testu\".
Takže mi hned přicvakla výsledky k ostatním papírům a já jsem mohl na EKG. Tam jsem si svlekl košili a sestra mě položila na postel. Ruce, nohy a prsa mi postříkala sprejem (lepidlo ve spreji ) a přicucla na mě asi deset těch EKG měřičů. Zmáčkla tlačítko a z tiskárny vyjely křivky. To bylo vše. Cele trvalo asi 10 vteřin. Křivku jsem dostal ke svým papírům a mohl jsem pokračovat dále.Má další volba byla neurologie. Určitě doporučím všem, aby všude klepali (ale potichu, mají tam nějaké divné dveře
), nebo se alespoň dotázali ostatních, kteří tam čekají, zda čekají na to, na co vy. Na neurologii jsem si taky chvíli poseděl, než mě poslali dovnitř. Tam jsem se svlekl do spodního prádla a pan primář mě vyzval, abych předpažil, zavřel oči, začal kroutit rukama a pak se trefoval střídavě levou a pravou rukou na nos. Nebyl v tom žádny problém. Pak mi ještě šermoval prstem před obličejem a ptal se mě, zda ho nevidím dvakrát. Poté mě položili na postel. Vzal si na mě kladivo a celého mě proklepal (vyšetření na reflexy). Pak následovalo ještě trefování se patou na koleno se zavřenýma očima. Zběžně si prohledl ještě můj výpis ze zdravotní dokumentace, potvrdil mi vyšetření do mých papíru a mohl jsem zase o dům dále. Zamířil jsem na ušní, nosní, krční. Tam jsem docela dost dlouho čekal. Během čekání jsem se tam jedné stařenky ptal, jestli taky čeká na ušní. Zkoušel jsem to dost nahlas, ale odpověď jsem z ní nedostal, tak jsem alespoň věděl, že jsem tam dobře… V ordinaci mě nejprve velice zběžně kouknul do krku, do nosu a do ucha, asi 90letý doktor, který mi říkal, že je těsně před kremací. Poté jsem šel se sestrou do zvukotěsné audio komory. Dostal jsem sluchátka a tlačítko, které jsem měl zmáčknout, když uslyším nějaký zvuk. Tak mě tam tedy zavřela. Chvíli se nic nedělo, protože ještě vyplňovala moje papíry, tak jsem se nějak zamyslel a po chvíli ji vidím, jak na mě mává a ptá se, jestli něco slyším. Opravdu ve sluchátkách to docela hlasitě pípalo (jako v telefonu).
Tóny se postupně ztišují, a také se mění jejich výška a sluchátko, z kterého vám je pouští. Ke konci jsou už tak tiché, že když dýcháte, tak je neslyšíte. Prý slyším perfektně. Ještě mě čekalo oční. Tam mi nejprve změřili očí. Koukáte se do takového přístroje na fotku krajinky a oni ji rozostří. To je celé. Pak následovalo určování barev. Spočívalo to v určování čísel v barevných flecích. Myslím, že kdo není barvoslepý, tak s tím nemůže mít problém. Pak následovalo ještě měření očního tlaku. Další přístroj, do kterého se podíváte, otevřete oko a v nestřeženém okamžiku vám do něj fouknou. Nakonec mi ještě svítili baterkou do oka. Nakonec zase jen potvrdí papíry a hurá na interní vyšetření!
Na interním tam jsou asi tři ordinace, ale mám pocit, že včera používali jen jednu. Při vstupu si vlezete do kabinky a svléknete se do spodního prádla. Hned nato si mě poslechli, změřili mi tlak a také mi prohmatali břicho. Pak jsem se zase oblekl a vzal si potvrzenou lek. dokumentaci.
Sešel jsem zpět na \"recepci\", kde jsem jim odevzdal všechny ty papíry. Řekli, že se mám na chvíli posadit a že mě pan doktor zavolá. Byl jsem asi čtvrtý v pořadí. Po chvíli čekaní mě opravdu pan doktor, mikrofonem, zavolal k sobě (je to v rohu v přijímací kanceláři). Zeptal se mě, jak to probíhalo, zda byl nějaký problém, zda beru nějaké leky, jestli se s něčím lečím a zda jsem četl poradně ty papíry, které jsem vyplňoval a podepisoval. Pak vzal všechny mé papíry, orazítkoval a podepsal je. Zároveň se mi na tiskárně začalo tisknout osvědčení zdravotní způsobilosti 2. třídy.
ještě mě vyzval, abych to podepsal a pak už přišla jen gratulace a přání toho, abych si to pilotování užil. Na ULZ jsem přicházel tak trochu se strachem z toho, co tam po mně budou chtít, nebo co mi tam kde vyšťourají. Také jsem četl, jak jsou tam přisní a nepříjemní.
Nic z toho se vsak nenaplnilo. Musím uznat, že všude byli velice příjemní a vstřícní, a že se cele vyšetření neslo v docela pozitivním rutinním duchu. Možná by to bylo jiné, kdybych si tam sel pro vyšetření 1. stupně, to uvidím snad za par let.
To jsem se tedy trochu rozepsal… Ale doufám, že se to někomu bude třeba hodit.
Filip Shrbený
